Proč zemědělci protestují - pokračování textu

Sloupnice, 31. ledna 2022: První část textu o důvodech, proče zemědělci protestují. Přislíbené jednání s  panem ministrem nic nového nepřineslo. Snad jen doporučení, že máme pohlížet na tyto záměry jako na  příležitost, začít se věnovat ekologickému zemědělství a potvrdilo se, že se jedná o politické rozhodnutí se snahou je teprve dodatečně podpořit ekonomickými argumenty. Mezi tyto argumenty rozhodně nepatří tvrzení o vychýleném dotačním kyvadlu, že právnické osoby jsou podporovány o přibližně 2 000 Kč/ha více než soukromí farmáři, protože tato čísla sčítají hrušky s jablky, neberou ohled na strukturu výroby a je zde mj. započtena i podpora bioplynových stanic z OZE a čerpání zelené nafty právě na živočišnou výrobu, kterou malí farmáři z velké části opustili.

Pokud bychom porovnávali skutečně jen zemědělské dotace, opak je pravdou, podle šetření FADN z roku 2019 jsou malí farmáři již dnes podpoření o přibližně 1 100 Kč/ha více.

Co to všechno znamená?

Všichni chápeme, ačkoliv můžeme mít na klimatickou politiku různé názory, že Green Deal je realitou a vzhledem k současnému přebytku potravin v Evropě budeme muset vyrábět potraviny šetrněji k přírodě. Pro zemědělce, které zemědělství opravdu živí, to neznamená nic jiného než snížení produkce potravin a  tím logicky i jejich příjmů. Možná není náhodou, že oficiální dopadová studie dosud nebyla předložena.

Diskuze se sice zatím stále vede pouze nad výší dotací, ale právě kombinace významného dopadu zelených strategií na hospodaření všech zemědělců s tak výrazným zvýhodněním menších zemědělců bez jakéhokoliv závazku produkce povede k  existenčním problémům zemědělců s  živočišnou výrobou a speciálními plodinami.

Tyto obory jsou finančně, organizačně a časově náročnější, v případě chovu zvířat musí fungovat v celoročním režimu 7 dní v týdnu 24 hodin denně. I proto je dělají hlavně střední a větší podniky, které je však dotují z jednodušší a ziskovější rostlinné výroby a tu stále opakovanou výhodu z velikosti rozpustí právě zde.

Střední a  větší podniky produkují 91 % mléka v ČR a přibližně 95 % drůbežího nebo vepřového masa. Tato produkce pokryje spotřebu v ČR z 52 % u vepřového masa, 65  % u drůbežího masa, 86 % vajec, nebo 73 % brambor, zbytek dovážíme. Podniky jednoduše na tyto zmíněné produkce nebudou mít peníze, nebo je nebudou schopni nakrmit.

Redistributivní platba ve výši 23% je extrémem v rámci celé Evropy, blíží se nám pouze malá Litva s 20 %, která ale řeší vylidnění venkova. Většina zemí ji nechává na 10  %, Německo navrhuje 12  %, Polsko 11,6  %, nebudeme tedy schopni konkurence ani vůči našim sousedům.

Ačkoliv přesná pravidla budou schválena až v druhé polovině roku, z dnes dostupných informací se dá odvodit, že pro většinu středních podniků přinese povinných 7 - 8 % plochy orné půdy mimo produkci odpovídající výpadek tržeb. Díky plánovanému zpřísnění erozních vrstev z 25 na 50 % budou nuceni snížit krmivovou základnu, zejména plochy kukuřice, v důsledku toho omezit chov skotu nebo výkon bioplynové stanice. Snížení výměry jedné plodiny vyplývající ať už z redesignu erozních ploch nebo podmínek Eko schémat z 30 na 10 hektarů přinese kromě znatelného zvýšení nákladů na provoz techniky třeba i zvýšené utužení půdy.

Dopad chybějících tržeb nebo zvýšených nákladů se tedy může pohybovat na úrovni 15 - 20 % ročního obratu. Pokud k  tomu přidáme pokles podpor nikoliv na úrovni 6 %, jak se nás snaží přesvědčit ministerstvo, ale na úrovni 43 %, jak v našem případě potvrdila ministerská dotační kalkulačka, pokud neuvažujeme s eko platbou, nebo 24 % s jejím započítáním (dnes ještě neznáme, zda podmínky Eko schémat vůbec budeme schopni splnit, ale pokud i budeme, půjde o další snížení příjmů a vyšší náklady), nelze se snad divit našim obavám z existenčních problémů.

Argumentem nemůže být ani odpovědnost ke  krajině nebo okolí. Je mnoho středních podniků, které se chovají velmi odpovědně, stejně jako jsou rodinní farmáři, kteří ji nectí.

Kromě dalšího vlivu vyšších cen energií, hnojiv, mezd, který se více projevuje opět v  náročnějších výrobách, nebo i posilování koruny, se dá se očekávat růst spekulací, vznik pseudozemědělců s  cílem „těžby“ dotací, růst ceny půdy, pachtovného, škrty národních dotací. Propad produkce postihne i navazující potravinářský průmysl, kterému bude chybět surovina nebo dodavatelské firmy.

Nelze se tedy divit, že někteří zemědělci připravují projekty na rozdělení svých podniků, prověřují možnost žaloby na diskriminaci vlastníků a členů podniků, nebo na zmaření investic, které byly pořízeny v souladu se strategií ministerstva a podporovány z fondů EU.

Vládní koalice nám svým rozhodnutím dala na vědomí, že Strategie českého zemědělství do roku 2030, kterou vypracoval pan ministr Jurečka a vláda ji v roce 2016 schválila, je jen cárem papíru. Prioritou současné vlády není zajištění potravin z domácí produkce, ani alespoň základní soběstačnost, nechce živočišnou výrobu, speciální plodiny a už vůbec ne bioplynové stanice. Není tajemstvím, že někteří členové vedení Asociace soukromého zemědělství jsou již na  nové podmínky připraveni, když svých několik stovek hektarů mají rozepsáno na více IČO. Potraviny dovezeme, nadnárodní finanční skupiny a zahraniční obchodní řetězce nám zatleskají a peněženky spotřebitelů to pocítí následně.

Vítězi se stávají hlavně velcí vlastníci půdy s minimální produkcí, investoři a také ekologové, protože podporovaným ideálem je extenzivní farma do 150 hektarů, nejlépe ekologická, ještě tak s chovem koní nebo nově i jelenů.

Vážíme si podpory všech realisticky uvažujících politiků a představitelů samosprávy a musíme klást otázku: Opravdu je toto strategický zájem občanů ČR?

Ing. Jaroslav Vaňous
předseda družstva